Je jedno, jestli je člověk eurooptimista nebo euroskeptik, jestli fandí Lisabonské smlouvě (bez ohledu na to, zdali ji a jiné základní evropské dokumenty četl či nečetl), nebo je jejím tvrdým odpůrcem, respektive jestli ho vůbec nezajímá a fandění si nechává zásadně na Spartu. Skutečnost, že některá nařízení a dokumenty, které vycházejí z rozhodnutí evropských poslanců, z přičinlivosti evropských úředníků či z myšlenkových hnutí Evropské komise, případně zástupů evropských lobbyistů, jsou hodná spíše kabinetu intelektuálních kuriozit než každodenní evropské praxe, je evidentní.
Evropský „bizzare”
K jedněm z nejbizarnějších norem patří ne tak dávno poměrně hustě diskutovaná norma týkající se průměru okurek nebo tloušťky a délky banánů, za kterou nakonec zřejmě nebylo dočasné pomatení evropských myslí, ale hájení zájmu některých pěstitelů (samozřejmě těch, kterým se banány ukázkově zatáčejí). Ačkoliv se norma neujala, nečiní alespoň spotřebitelům problém definovat „banán” v případě, že si do té doby nebyli jeho identifikací tak zcela jistí.
Nařízení z oblasti „bizzare” pocházejí i z dílny těch, kteří se snaží hájit – jinak zcela oprávněnou – genderovou rovnost tam, kde to nemá opodstatnění. Mezi ty spadá snaha po genderové vyrovnanosti divadelních souborů či hudebních orchestrů.
Jindy se nechce věřit, že se skutečně jedná o evropské nařízení a ne o pouhou studentskou recesi. Příkladem za všechny je Nařízení Komise (ES) č. 1462/2006 ze dne 2. října 2006 o zařazení určitého zboží do kombinované nomenklatury. Nařízení se týká zařazení výrobku popsaného jako: „Výrobek ve tvaru ovce, vysoký přibližně 10 cm. Většinu keramického těla pokrývá pletenina, která přestavuje ovčí rouno, přičemž zůstává viditelná část hlavy a čtyři kopyta. Textilie je na keramickém těle nalepena.“
Vše doloženo názornou ovčí fotografií.
Samostatnou kapitolou je samotný jazyk všemožných evropských dokumentů. Ostatně evropské ptydepe si už vzali na paškál také čeští umělci. Režisér Jiří Adámek se mu vysmál v inscenaci Evropané, kterou nastudoval, mimochodem naštěstí s genderově vyrovnaným, souborem čítajícím dvě ženy a dva muže.
Na internetovém portálu Evropské unie Europa.eu je k nalezení mimo jiné Průvodce eurožargonem ve srozumitelné řeči. Překládá některé obraty eurospeaku, jazyka evropských úředníků a novinářů, kteří o Evropské unii píší. Je tu Rendez-vous clause, Passerelle, Non-paper, Mainstreaming, Maastrichtská kritéria, Komitologie, Flexicurity, Euroland nebo Schengenland… Ačkoliv slovníček vyjasní některé nejužívanější slovní obraty, k pochopení jazykově šroubovaných dokumentů zřejmě nikomu moc nepomůže. Orientovat se v dokumentech, které odkazují na řadu dalších dokumentů a předpokládají jejich podrobnou znalost, je pro laika nemožné. Snaha propátrat se až k samotnému prvopočátku některého ustanovení tak znamená absolvovat cestu ne nepodobnou pohádce o slepičce a kohoutkovi. Než toto podstoupit, je zřejmě lepší pilovat kraula v euromoři a doufat, že plavec cestou nepotká nějakého žraloka, který by ho upozornil, že neznalost neomlouvá. Ještě zbývá věřit, že domácí politici, kteří nás v evropských strukturách zastupují, jsou lepší plavci než například běžný drobný podnikatel.
Zajímá vás problematika Evropské unie?
Zdá se, že znormovat nebo ošetřit nějakým dobře padnoucím nařízením je možné takřka gh. Neboli cokoliv, přeloženo z ptydepe Václava Havla (mj. představitele domácího absurdního dramatu) a jeho hry Vyrozumění z poloviny šedesátých let, jazyka neemocionálního, přesného a jednoznačného. Fakt, že špatná cesta bývá dlážděna dobrými úmysly, není třeba vysvětlovat. Je nám totiž v České republice důvěrně známý. Ostatně stejně tak, jako zmíněné legislativní absurdity.
Co mají veřejné zakázky společného s diamanty?
V oblasti domácích legislativních absurdit stojí například aktuálně za pozornost aktivity studentské iniciativy Inventura demokracie ke 20. výročí 17. listopadu 1989. Přílepky k zákonům – wild riders neboli divoké jezdce – považuje Iniciativa za jednu ze čtyř hlavních legislativních absurdit v domácím rybníčku. Vystopovala také ty nejvíce do očí bijící – například novelu o zadávání veřejných zakázek nenápadně vloženou do zákona o surových diamantech, novelu o správě daní a poplatků (která zavádí 20% pokutu z dlužné částky při špatně spočítaném daňovém přiznání) nenápadně přidanou do zákona o statistické službě, případně novelu o zvýšení státního příspěvku stranám za jedno poslanecké křeslo z 500 na 900 tisíc korun nenápadně vloženou do zákona o státním dluhopisovém programu.
Věřit v omyly, v náhody nebo dokonce dobré úmysly může v těchto a podobných domácích a evropských případech jen nepoučitelná nebo nepoučitelný naivka. C´est la vie – v Evropě.
